Ota Janeček malíř, grafik a sochař. Narozen 15.8. 1919 v Pardubicích, zemřel 1996 v Praze. V úctyhodné řadě samostatných výstav, počínající rokem 1942, promítal se jeho umělecký vývoj ve svých peripetiích a formových proměnách, jimiž se tříbil a kultivoval umělcův výtvarný projev - mnohostrannost, realizovaná v proměnách, výtvarných technikách, ve způsobech, jenž se v souvislostech domácí výtvarné kultury jeví jako tvorba výrazně individuálního přízvuku. Dominantní prvek jeho výtvarného díla je "ars prima", má grafický projev, vzhledem k relativně samostatnému vývoji v kontextu celé tvorby specifickou roli. Kvantitativně rozsáhlé kreslířské dílo představuje autonomní umělecký projev , jehož formové utváření, klidnější a bez dramatických zlomů, sleduje vlastní linii vývoje, někdy paralelní s malbou, ale divergující a kontrastní problematice jeho obrazů. Kresba stojí na počátku cesty, ovšem v zaznamenaných listech z třicátých let lze postihnout její dvouzvučnost. Skupinu raných aktů (1941 - 1942) provází řada názorově sourodých kreseb, ale v kubistické vrstvě je situace složitější. Kresby kubistických zátiší a hlav vázaných na obrazy, ať studie kresebné analogie nebo formovou koncepcí, vznikají názorově protikladné portrétní studie otevírající početní řadu, jež pak pokračuje přes vývojová období malby a nezávisle na ní. Pozvolné vyzrávání se odehrává ve vnitřním ustrojení kresby, v přesunech akcentů od tendence k individuální podobě, k vytvoření typu určitého charakteru, model je ztělesněním. Kresba aktu tvoří samostatnou řadu procházející od počátku 40. let všemi vývojovými vrstvami. V 60. a v první polovině 70. let se řada postupně vyhranila v projevu vyznačeném čistotou oproštěné linie, vylehčené a virtuosně vykroužené v bílé ploše listu. Naproti tomu kresby aktů a portréty z let 1977 - 1978 jsou poněkud jiného typu. Namísto dvoubarevného akordu linie a plochy starších kreseb prosazuje se složitější barevná struktura a určitá měkkost podmíněná použitím pastelu; v barevné orchestraci souvisí pak s koloritem současných olejů. Je tu evidentní souvislost knižní ilustrace s malbou a kresbou. Kresebná linie výtvarného doprovodu Voltairovy "Panny" nebo Roidisovy "Papežky Jany" je předznamenána ironickým akcentem, kresby v "Heptameronu" Markéty Navarské (1960) nebo ve svazku Seifertovy milostné poesie "Polibek na cestu" (1965) mají intenzivní náboj čisté lyriky. Je tu kresebná linie eminentně poetizačním živlem. Volná kresba aktů z 60. let je tu evidentní. V 80. letech vznikají vedle kresebných portrétů, figurálních kreseb i krajinářské studie; technika barevných tužek , respektive pastelu, úzce souvisí s jeho současnou malbou.
Samostatné výstavy (výběr):
1942 – Praha, Mazáčova výstavní síň Elán, 1945 – Praha, Pošova galerie, kresby a kvaše, 1950 – Praha, SČUG Hollar, Grafika z let 1946-50 ▪ Klatovy, Městské muzeum, 1958 – Praha, Galerie ČsS, Obrazy a akvarely ▪ Praha, Výstavní síň LD, Ilustrace, scénáře a kostýmní návrhy pro film, 1962 – Praha, GVŠ ▪ Londýn, Seven Arts Gallery (s K.Součkem), 1967 – Západní Berlín, Galerie bel étage ▪ Antverpy, Galerie C.A.W. ▪ Austin, John Carter Galleries, 1975 – Praha, Galerie Fronta, Obrazy a sochy, 1976 – Londýn, The National Book League ▪ Praha, Pedagogické muzeum J.A.Komenského, Kresby ke Slabikáři, 1979 – Curych, Galerie T4, 1980 – Praha, GHMP, 1981 – Soest, Städtischer Kunstpavilon ▪ Tokio, Nichido Gallery, 1984 – Bratislava, Opava ▪ Praha, NG ▪ Cardiff, National Museum of Wales, 1986 – Velká Británie, retrospektivní výstava po městech a univerzitách, 1995 – Praha, Mánes ▪ Ostrava, Výtvarné centrum Chagall.
Ocenění (výběr):
1948 – Čestné uznání na Mezinárodní výstavě plakátů, Vídeň. 1957 – 1960, 1968, 1969 – Ceny v soutěžích Nejkrásnější kniha roku, Praha. 1963 – Zlatá medaile za ilustraci na Bienále v brazilském Sao Paolu. 1964 – Bronzová medaile na Mezinárodní výstavě poštovních známek v Praze. 1970 – Cena Stříbrný orel na Mezinárodní výstavě knih za Slabikář, Nice. 1972 – Cena nakladatelství Albatros v Praze. 1984 – Mezinárodní cena The Contemporary Art Society for Wales, Cardiff.